Masově začaly být cestovní doklady vydávány během 19. století v důsledku rozvoje dopravy a společenské emancipace. Cestovní pas, původně jednorázová listina, se proměnil v průkaz o větším množství číslovaných stran označených státními symboly. Doklad byl v Rakousku – Uhersku vydáván jménem panovníka a potvrzován příslušným policejním ředitelstvím. Vedle jména, data narození a dalších údajů o totožnosti držitele – tvar obličeje, barva očí, vlasů, postava a jiná zvláštní znamení, od počátku 19. století doplněných fotografií, byla uvedena doba platnosti pasu, země, do kterých mohl držitel vycestovat a záznam o osobách, které s ním cestovaly. V dokladu mohly také být záznamy o případném udělení vstupních víz a potvrzení o vycestování a návratu ze zahraničí a další úřední sdělení.

Po krátkém období, těsně po vzniku republiky, kdy byly vydávány jednorázové cestovní doklady, začal být používán standardní cestovní pas. Jednalo se o brožuru, která během trvání první republiky, prošla několika formálními proměnami. Doklad tištěný v češtině a francouzštině byl vydáván příslušným policejním ředitelstvím. Pas byl opatřen fotografií a osobním popisem držitele; v některých typech mohla být doplněna také fotografie manželky. Doklad dále obsahoval záznamy o platnosti, která mohla být několikrát prodloužena; země, do kterých mohl držitel vycestovat a záznam o jeho dětech, potvrzení o udělení víz, o vycestování a návratu do republiky. Obyvatelé a občané pracující v pohraničí mohli do sousedního státu vycestovat také podle pravidel hraničního styku v konkrétní oblasti, když například pro návštěvu Polska mohl posloužit i průkaz Klubu českých turistů.

Krátce po vzniku Československa obíhaly na území nové republiky peníze zaniklého Rakousko - Uherska. Protože hrozil hospodářský rozvrat, bylo nutné zavést vlastní měnu a část peněz stáhnout z oběhu. Snahy zavést vlastní měnu proběhly v německých oblastech (tzv. Deutschböhmen) již na konci roku 1918, ale měnová odluka v Československu proběhla v březnu 1919, kdy byly uzavřeny státní hranice a započato s výměnou bankovek. Protože ještě nebyly vytištěny nové peníze, byly stávající bankovky okolkovány. Peníze byly měněny tak, že lidé za odevzdanou hotovost od určité výše dostali pouze část v okolkovaných bankovkách a další část byla uložena na nucenou půjčku. Lidé vlastnící úspory v jiné formě nežli jako bankovní a spořitelní vklad, museli ze svého majetku zaplatit daň.

Poukázky na odběr potravin, tzv. žebračenky nebo almuženky, v hodnotě obvykle 5,- a 10,-, byly v době velké hospodářské krize jednou z forem sociální pomoci. Dostávali je lidé nezaměstnaní a sociálně slabí. Tato státní podpora zajištěná ministerstvem sociální péče byla poskytována prostřednictvím okresních a obecních úřadů. Poukázky s omezenou časovou platností, obvykle 14dní, mohly sloužit k odběru základních potravin v uvedené hodnotě, nebo další možností byl přímý odběr stanoveného množství výslovně uvedených produktů – chléb, mouka, mléko atd. Tento způsob podpory měl v první řadě zmírnit strádání a hladovění nejchudších obyvatel obce. Zároveň se také jednalo o předcházení žebrotě, kdy obec mohla tímto způsobem pomoci osobám v nouzi, které obcí pouze procházely při hledání práce.

V roce 1894 zahájili tři sourozenci Baťové – Anna, Antonín a Tomáš - obuvnické podnikání ve firmě jménem A. Baťa. Později se jediným majitelem stal Tomáš Baťa. V roce 1924 byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a zahájena výstavba moderních továrních budov. Roku 1927 byla, po vzoru Henryho Forda, zavedena pásová výroba, která umožnila radikální zvýšení produktivity práce. Roku 1931 se firma změnila v akciovou společnost.

Akcie je cenný papír, různé nominální hodnoty, který potvrzuje, že majitel vlastní majetkový podíl ve společnosti. Akcionář má různá práva. Především je oprávněn účastnit se řízení společnosti, hlasovat na valné hromadě a podílet se na zisku formou dividendy. Kapitál akciové společnosti vzniká vydáním akcií a jejich prodejem na burze, zpočátku za hodnotu, která je na akcii vyznačena.

Mapa Československa vytvořena krátce po první světové válce podle představ tehdejších vůdčích politiků, které byly korigovány během jednání versailleské konference. Hranice českých zemí s menšími úpravami kopírovaly zemskou hranici stanovenou Vratislavským mírem roku 1742; od republiky tak byly odděleny Kladsko a severní část Opavska, Hlubčicko. Na jihu byly k novému státu připojeny západní část Vitorazska s železničním uzlem v Cmuntu (dnes České Velenice) a Valticko. Nejasné postavení Těšínska vedlo na počátku roku 1919 ke krátké válce. Spor byl ukončen na konferenci ve Spa, kde byla státní hranice stanovena tokem řeky Olše.