Sbírka zahrnuje všechny historicky cenné předměty, které mohou sloužit jako hmotné, obrazové a popř. i textové prameny k událostem, osobám a místům významným pro dějiny českých zemí, či které jsou důležité pro poznání hospodářského, politického, sociálního a kulturního života na tomto území v období od 9. století do r. 1918 (s přesahy). Zaměřuje se na dějiny obyvatel na území dnešních Čech, Moravy a Slezska, okrajově však sleduje i ostatní teritoria, jež měla k českým dějinám v uvedeném období nějaký vztah. Sbírka patří k nejrozmanitějším v celém Národním muzeu.
Jednotlivé soubory sbírky se od sebe liší svým rozsahem, významem, ale i stupněm odborného zpracování a využívání. Sbírka je rozčleněna na několik souborů, tvoří ji historickoarcheologická sbírka, sochy a fragmenty architektury z kamene, sádrové modely a odlitky, zbraně a zbroj, bohoslužebné předměty, lékárenské předměty, porcelán, sklo, keramika, obecné kovy, zvony, drahé kovy a mnoho dalších souborů.
Základem historické sbírky se nestaly bohaté poklady panovnického dvora, jako tomu mnohdy bylo v jiných zemích, ale převážně jen skrovné dary nadšených jednotlivců. Sbírky historického a uměleckého charakteru tak během 19. století narůstaly jen velmi pomalu a obtížně. Do jejich růstu se promítalo i to, že od počátku existence muzea byly přednostně budovány sbírky přírodovědné a mnohé historické obory, jako např. historická archeologie nebo dějiny umění, se teprve rodily.
Chudé historické sbírky byly zpočátku připojeny k muzejní knihovně. Obrat nastal r. 1841, kdy se jednatelem Společnosti Národního muzea stal František Palacký. Hned po svém nástupu se začal starat o vyrovnání historických sbírek s přírodovědnými. R. 1850 prosadil zakoupení jedinečné sbírky starožitností od českého sběratele ing. Josefa Pachla. Jeho soubor se stal jádrem muzejní sbírky zbraní.
Přes své postupné rozrůstání však sbírka postrádala až do r. 1892 ucelenější charakter. Počátkem 20. let 20. stol. byly z fondů vyčleněny národopisné sbírky. Konfiskace probíhající po 2. světové válce zapříčinily budování sbírek velmi nahodilým způsobem. V 60. - 80. letech byly sbírky rozmnožovány jednak skrovnými nákupy od soukromých majitelů, jednak poměrně bohatými výkupy v prodejnách starožitností a vlastními archeologickými výzkumy.
V současné době čítá sbírka cca 200 000 sbírkových předmětů. Nárůst sbírkových předmětů v posledních letech byl tvořen nejen dary a výjimečně i nákupy, ale i převody ze staré zásoby oddělení což je nejen projev intenzivnější evidence sbírek, ale především změnou pohledu na některé typy předmětů, doposud vnímané jen jako dokumentační a doprovodné.
Po zrušení expozice v Lobkovickém paláci na Pražském hradě je fond oddělení prezentován v expozici Lapidária NM, v expozicích zámku Vrchotovy Janovice (expozice Společnost v Čechách v 19. století a expozice České zvonařství) a v Památníku F. Palackého a F. L. Riegra. Z velké části je sbírkový fond prezentován pomocí krátkodobých výstav NM, ale především pomocí domácích i zahraničních výstav cizích muzejních subjektů, kterým jsou naše sbírkové předměty zapůjčovány. Obrovský potenciál sbírky je tak využíván především jinými institucemi.
Počet badatelů pracujících se sbírkou, knihovnou oddělení a doprovodnou dokumentací činí průměrně necelých 150 osob, kterým bylo předloženo cca 750 předmětů (na základě údaje z roku 2008). Badatelé a to domácí i zahraniční bádají ve většinou badatelsky nevhodném prostředí kanceláří kurátorů. Nové badatelny především v ÚDT I. a II. vyřeší některé technické potíže badatelského provozu včetně pohybu sbírek a dozoru, ale budou organizačně náročné vzhledem k nutnosti přítomnosti kurátora v detašovaném depozitárním objektu.