Korálové útesy vznikají v tropických mořích celého světa, obecně mezi obratníkem Raka a Kozoroha (25° s. š. – 25° j. š.), s optimální teplotou vody od 23 do 25 °C a hloubkou do 27 m. Koráli jsou přisedlí živočichové a mohou žít samostatně nebo v koloniích. Vlastní koráli nejsou omezeni jen na tropy, kde budují celé útesy, ale obývají i studené vody Arktidy a Antarktidy za polárním kruhem. Ale žádný z těchto chladnomilných druhů neroste tak rychle ani do takové velikosti, jako velké útesové druhy v tropech. Korálový útes je prostředí s největší produkcí biomasy. Útesy, které obklopují kontinenty a ostrovy, je chrání před destrukčním náporem moře a ovlivňují utváření pobřeží vlivem vysoké sedimentace mezi útesem a zemí. Samy jsou však velmi ohroženy trvalým tlakem lidské činnosti. Dvacet procent korálových útesů světa již bylo zničeno, téměř čtvrtina je v bezprostředním nebezpečí a další čtvrtina je ohrožena v dlouhodobějším pohledu. Všechny korálové útesy sice vznikají na stejném principu růstem a nahromaděním vápenitých koster především korálnatců, jejich vzhled a složení je různé. Podle vzniku a umístění se dělí na tři hlavní typy: lemové (břehové), bariérové a atoly. Lemový útes (fringing reef) budují koráli, rostoucí těsně u břehu v mělké vodě. Postupným množením a zvětšováním rostou jednak směrem k hladině, jednak k otevřenému moři (vnější okraj útesu). Okraj lemového útesu je často oddělen od země velmi mělkou vodou, takže při nízkém odlivu se může útesová plošina dostat nad vodu. Lemové útesy najdeme na východním pobřeží Afriky, Madagaskaru, Jávy, Šalamounových a Karolínských ostrovů, izolovaně i v karibské oblasti a slabě vyvinuté u Havaje. Bariérový útes (barrier reef) je zcela odlišný typ útesu. Není vždy souvislý, tvoří série téměř souvislých hřbetů, které se člení na vnitřní a vnější útesy. Na vnějším okraji je množství korálů přímo pod hladinou – růstem korálů se návětrný okraj útesu rozšiřuje. Směrem k pevnině jednotlivých trsů korálů ubývá v důsledku vlivů sladké vody a ukládání sedimentu. Nejznámějším příkladem je Velký bariérový útes při severovýchodním pobřeží Austrálie. Další bariérové útesy se nacházejí v Tichém oceánu mezi Společenskými ostrovy, Fidži, Novou Kaledonií a na jihovýchodě Nové Guineje. Mnohem méně se vyskytují v Indickém oceánu a jen vzácně v Atlantském. Atoly (atols) jsou pravé korálové ostrovy. Od lemového nebo bariérového typu se liší prstencovitým tvarem a svahem, příkře klesajícím do hluboké vody. Uvnitř atolu je mělká laguna. Prsten lemující lagunu je složen ze sérií mělčin a malých ostrůvků a místy prolomen průlivy, které umožňují přístup z oceánů do laguny. Ostrůvky s vytvořenou zemitou vrstvou mohou být pokryty vegetací (např. kokosové palmy). Jeden z nejtypičtějších atolů je u Kokosových ostrovů v Indickém oceánu, který poprvé studoval Charles Darwin, tvůrce dodnes platné teorie o vzniku nejen atolů, ale i bariérových útesů.