Meč s hlavicí tvaru paraořechu, pravděpodobně z konce 12. století. Má čepel s oboustranným výbrusem. Na čepeli uprostřed výbrusu je dvakrát rytý kroužek (původně vyložený žlutým kovem) a zbytek třetího. Na druhé straně je skupina tří rovnoběžných vrypů položených napříč čepele, které byly patrně určeny pro tausování žlutým kovem. Tyto typy mečů, převážně sečné s širokou čepelí (kolem 50 mm), se hojně používaly ve střední Evropě. Byly dosti rozšířeny až do poloviny 13. století.