Část železného nožového tesáku s jílcem se šesti otvory zakončeným plátkovitě tvořenou hlavicí. Hrot čepele chybí, patrně o ni tesák přišel ještě před archeologizací předmětu. Tesák je chladná zbraň, známá již od středověku, největší popularity ovšem dosáhla v 17.–19. století. Tesáky se užívaly především během lovu, konkrétně ke konečnému usmrcení zvěře, která byla uštvána psy nebo poraněna šípem, oštěpem či kulkou. Tato typická myslivecká zbraň byla ovšem užívána i měšťany či loupežníky, kteří si nemohli dovolit vlastnit meč, kord nebo šavli. Tesáky se ovšem užívaly i mezi vojáky v prusko-rakouské a 1. světové válce jako tzv. poboční zbraň. Čepel tesáku není ničím jiným než delším nožem, rukojeť bývá mosazná nebo parohová a pochva nejčastěji dřevěná a potažená černou kůží. Tento tesák pochází již z období středověku a byl nalezen v Bohulibech u Jílového. Je nejstarším z celé sbírky tesáků Muzea Říčany. Jedná se však pouze o fragment rukojeti s částí čepele. Četněji jsou zastoupeny mladší tesáky. Především se jedná o tesáky vojenské a myslivecké, které jsou v případě říčanských exemplářů opatřeny nejčastěji parohovou rukojetí.