Vývěsní štít (cedule) s rakouským orlem doplněná stuhou s nápisem "C. K. TABÁČNÍ TRAFIKA" a signací "Štorc=Říčany." Dodnes se zejména při lidovém komentování politiky okřídleně říká, že někdo „dostal trafiku“. Tato vývěsní cedule je dokladem doby, v níž toto rčení vzniklo, a ukazuje, jaký mělo původně význam. V roce 1784 bylo v rámci rakouské monarchie uzákoněno, že za obchod s tabákem monopolně zodpovídá stát. Koruna tak udělovala takzvané koncese těm, kteří chtěli s tabákovými výrobky obchodovat. Označení „trafika“ se objevuje až v 50. letech 19. století. V té době se už jednalo o de facto sociální službu, neboť koncese byly zpravidla udělovány sociálně potřebným, kteří nemohli nalézt jiný způsob obživy. Často se tak trafikanty a trafikantkami stávali váleční veteráni a vdovy po nich pozůstalé, sirotci, vysloužilí úředníci a státní zaměstnanci, invalidové apod. Rakousko trafikantskými koncesemi řešilo problémy nezaměstnanosti a neupotřebitelnosti fyzicky či sociálně handicapovaných osob. Pro korunu bylo efektivnější poskytnout těmto lidem práci v trafice, než je přímo vyživovat. Z prodeje tabákových výrobků se odváděla daň do eráru, čímž si obě strany – jak poskytovatel koncese, tak provozovatel trafiky – přišli na své. Kdo byl provozovatelem trafiky, ze které pochází tento vývěsní „orlíček“, bohužel nevíme. Jméno na stuze není takřka jistě jménem provozovatele, ale podpisem významného říčanského malíře a lakýrníka Františka Štorce, který se kromě malby obrazů (mj. portrétů říčanských starostů) věnoval také výrobě reklamních předmětů. Jak však taková rakouská trafika mohla vypadat, to můžete spatřit i dnes přímo na Masarykově náměstí v Říčanech, kde naproti městské knihovně stojí na původním místě zbudovaná replika, v níž je umístěna digitální výstava ke zdejším Kamenům zmizelých.