Krátce po vzniku Československa obíhaly na území nové republiky peníze zaniklého Rakousko-Uherska. Protože hrozil hospodářský rozvrat, bylo nutné zavést vlastní měnu a část peněz stáhnout z oběhu. Snahy zavést vlastní měnu proběhly v německých oblastech (tzv. Deutschböhmen) již na konci roku 1918, ale měnová odluka v Československu proběhla v březnu 1919, kdy byly uzavřeny státní hranice a započato s výměnou bankovek. Protože ještě nebyly vytištěny nové peníze, byly stávající bankovky okolkovány. Peníze byly měněny tak, že lidé za odevzdanou hotovost od určité výše dostali pouze část v okolkovaných bankovkách a další část byla uložena na nucenou půjčku. Lidé vlastnící úspory v jiné formě nežli jako bankovní a spořitelní vklad, museli ze svého majetku zaplatit daň. Díky úspěšnému provedení odluky spojené se jménem Aloise Rašína se podařilo zabránit inflaci a československá koruna v meziválečném období patřila mezi nejpevnější evropské měny.