Velký sochařský soubor podobizen zasloužilých vědců, literátů, hudebníků, výtvarných umělců a architektů tvoří hlavní obsah monumentálního prostoru Pantheonu. Původní návrh byl předmětem mnohých diskusí a výsledná podoba podléhala úpravám, vyjímání a doplňování podle proměnlivých hledisek, jež přinášely historické výkyvy zdejších politických poměrů. Tato, v Pantheonu nejnověji umístěná podobizna (1989) svým v podstatě akademickým pojetím dobře srůstá s původním novorenesančním soklem a světlou patinou a zároveň neskrývá souvislost s mladší vrstvou portrétní galerie.