Konstrukce slunečníku je potažena tkaninou atlasové vazby v barvě slonové kosti s drobnými červenými puntíky v celé ploše. Po celém okraji je přišitý široký volán. Slunečník má dřevěnou rukojeť, ve spodní třetině zdobenou řezbou rostlinného ornamentu. Slunečník byl předán NM v roce 1961 dr. B. Riegrem jako součást památníku F. Palackého. Slunečník tedy pravděpodobně patřil jedné z dcer F. L. Riegra, Marii Červinkové Riegrové nebo spíše Libuši Bráfové. Slunečníky nebo také parasoly (parazoly) patřily k nezbytné výbavě žen ze zámožnějších vrstev obyvatelstva. Slunečníky chránily před slunečními paprsky, neboť se cenila bílá pleť bez pigmentových skvrn, opálená pleť patřila mezi atributy manuálně pracujících. Zvláště oblíbené byly slunečníky při výletech do přírody nebo na korzo. Kolem roku 1900 se nosily slunečníky výrazně klenuté a zdobené. Byly potaženy hedvábím nebo bílým plátnem, držadla byla ze vzácných dřev, zakončení držadel měla podobu zvířecích hlav. Není bez zajímavosti, že slunečník nebyl ryze ženskou záležitostí, mohl ho nosit i muž. Mezi další dámské oděvní doplňky patřily taštičky, kabelky, deštníky, rukavice, šály, šátky, vějíře, boa kožešiny, rukávníky.