První logaritmické pravítko sestrojil roku 1850 francouzský matematik Ameede Mannheim. Pravítka byla rozšířenou pomůckou pro techniky a konstruktéry. Na vzájemně pohyblivých částech byly naneseny logaritmické stupnice. Násobení se provádělo sčítáním logaritmů a dělení jejich rozdílem. Výsledek se stanovil pomocí rysky na průhledném jezdci, zpravidla z plexiskla. Dražší pravítka měla kromě základních stupnic další stupnice umožňující výpočty druhé a třetí odmocniny a další matematické operace. Protože na pravítku byla vyznačena stupnice čísel od jedné do deseti, bylo v případě vyšších čísel nutno upravit výsledek správným posunutím desetinné čárky. Přesnost výpočtu byla úměrná velikosti pravítka a uživatel musel mít přibližnou představu o výsledku. Pro přesnější výpočty byly užívány logaritmické tabulky. Po vzniku a rozšíření elektronických kalkulaček používání pravítek upadá. Přestože ještě roku 1980 používali pravítka maturanti na SPŠS v Betlémské, v osmdesátých letech výuka výpočtu tímto způsobem definitivně skončila.