Blůza vojenské uniformy generála Noska. Jůlius Nosko (1907-1986) československý a slovenský důstojník. V době SNP náčelník štábu povstalecké armády. Generál Július Nosko, (1907 – 1986) slovenský a československý důstojník, náčelník štábu československé armády na Slovensku. Do armády vstoupil roku 1926, když, po maturitě na vyšší hospodářské škole v Košicích, začal studovat na Vojenské akademii v Hranicích. Po vyřazení roku 1928 působil postupně ve velitelských funkcích u jezdeckého pluku v Klatovech a později jezdeckého pluku v Berehově na Podkarpatské Rusi. Roku 1935 byl, po absolvování jezdecké školy převelen do vojenského jezdeckého učiliště v Pardubicích a v červenci 1936 do Vojenské akademie v Hranicích. Roku 1938 byl, již v hodnosti kapitána, přidělen jako zpravodajský důstojník k hlavnímu štábu v Bratislavě, odkud byl v květnu převelen do Banské Bystrice. Po vzniku Slovenského státu se stal náčelníkem zpravodajského oddělení pěší divize v Banské Bystrici. Zde se také zapojil do odboje; v prvním období pomáhal českým důstojníkům při přechodu státních hranic a snažil se při inventurách zatajit co nejvíce vojenského materiálu. V letech 1940-42 byl posluchačem Vojenské vysoké školy v Bratislavě. Po vyřazení roku 1942 byl, v hodnosti majora, poslán na stáž k německé armádě do Charkova a o rok později na Ukrajinu převelen jako náčelník štábu Zajišťovací divize. Roku 1944 byl odvelen na MNO v Bratislavě do funkce zástupce náčelníka osobního oddělení. V květnu toho roku se vrátil do Banské Bystrice a jako člen ilegálního Vojenského ústředí při SNR spolupracoval při přípravách armády k ozbrojenému vystoupení. Po zahájení Slovenského národního povstání byl 4.žáří 1944 jmenován náčelníkem štábu 1. čs. armády na Slovensku a do příchodu generála Viesta také zástupcem velitele. 28. října byl předsednictvem SNR povýšen do hodnosti plukovníka; současně vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k trestu smrti za dezerci. Po ústupu do hor, spolu s dalšími příslušníky povstalecké armády, přešel v lednu 1945 frontu a v březnu se stal zástupcem velitele 2. paradesantní brigády generála Přikryla. Brigáda byla, po osvobození, přeorganizována na 2. pěší divizi a plk.Nosko byl, jako její velitel, roku 1946 povýšen na brigádního generála. Pod jeho velením byly na Slovensku zlikvidovány bandy banderovců a poté byl roku 1947převelen do Prahy, kde se stal náčelníkem vševojskové fakulty Vojenské akademie. 31. ledna 1953 byl bez udání důvodu a bez náhrady propuštěn z armády. Odstěhoval se s rodinou do Dobřan, kde se vrátil ke svému původnímu povolání zootechnika. Roku 1966 byl rehabilitován; od roku 1968 působil jako člen rehabilitační komise při MNO. Roku 1970 byl přeložen do zálohy. Po roce 1989 byly vydány jeho paměti z doby SNP (J. Nosko: Takto bojovala povstalecká armáda, Bratislava 1994)