Turistický průkaz byl vydán roku 1928 turistickým odborem KČT v Rachově na tehdejší Podkarpatské Rusi. Divoká příroda, hluboké lesy, horská údolí s divokými potoky a říčkami plnými ryb v této nejvýchodnější oblasti meziválečného Československa zaujaly již první Čechy, kteří zde začali pracovat v nelehké době krátce po začlenění do Československé republiky. Turistika a pěší výlety se tak staly významnými volnočasovými aktivitami. První turistické odbory byly založeny v Mukačevě a Užhorodě již během roku 1922. Vedle organizování a podnikání jedno i vícedenních výstav se jejich členové dle svých možností snažili budovat nutná turistická zařízení a ve vhodném terénu značit turistické cesty. K nutnému ubytování jako noclehárny od prvních let sloužily vedle místností ve školách, salaší na poloninách a domků dozorců vodních nádrží také četnické stanice. První turistická chata byla otevřena roku 1927, severně od Mukačeva, na polonině Boržava blízko Volovce. Do roku 1928 bylo na Podkarpatsku vyznačeno více než tisíc kilometrů turistických cest zpřístupňujících nejmalebnější krajinné partie. Roku 1928 byl založen třetí turistický odbor v Rachově, městečku na východě oblasti nazývaném, v té době, „rusínským Davosem". Průkazka, vydaná rachovským odborem, sloužila také jako doklad umožňující překročení státní hranice a pohyb v příhraničí sousedního Polska. Četné odkazy a články v časopise KČT stejně jako svědectví pamětníků, hovoří o činorodé a oboustranně prospěšné spolupráci československých a polských turistů. Na rozdíl od vztahů na oficiální úrovni, poznamenaných spory o Těšínsko, Oravsko a Spiš, byly vztahy občanů Československa a Polska v meziválečném období většinou spíše přátelské.