Krátké video zachycuje proces natáčení výhledu z okna Robakowského domu. Přibližování a oddalování objektivu způsobuje, že černý obdélník před oknem se v detailu ukáže být zrcadlem, které odráží postavu samotného umělce, stojícího za stativem nehybné kamery; autor se zjevuje a zase mizí, zatímco zní pokyny kameře („Přiblížit! Oddálit!“). Tento zdánlivě analytický přístup k technickým možnostem kamery se promění v jakousi hru s vlastním obrazem. Video se navzdory vážnému rozkazovačnému tónu příkazů nejeví být nehumornou studií role kameramana/tvůrce. Tím, že Robakowski režíruje kameru z venku, za oknem, vlastně natáčí sám sebe, jak natáčí, o čemž napsal v roce 1981 v textu „Moje vlastní kino“ (Kino wlasne, s. 4): „Natáčíme spoustu věcí a ukazuje se, že vlastně vždy natáčíme sebe. Člověk, který natáčí a je zároveň natáčen, se stane plně živým až na plátně, kde vypadá jako on sám, ale má jiný charakter a osobnost.“ (text: František Zachoval)