Sametová rouška na obličej muslimských žen, tzv. nikáb; hnědá barva, vyšívaná stříbrným a zlatým dracounem. Další části výšivky v červené a žluté barvě. Nikáb uchovávaný ve sbírkách Muzea Říčany pochází z Bosny a je datován do počátku 20. století. Nositelka nikábu se označuje jako munaqqabah, i když dnes se často používá slovo niqábi. Nikáb bývá často zaměňován s burkou, ale pojmenování závisí hlavně na zeměpisné oblasti. Podle některých islámských učenců je nikáb povinností (fard), zatímco jiní jeho nošení považují pouze za chvályhodný čin (mustahabb). Nošení nikábu je naopak v některých státech zakázáno, protože tento oděv znemožňuje identifikaci člověka a usnadňuje páchání teroristických útoků. Nejčastěji se s nikábem setkáme v zemích Perského zálivu, hlavně v Saúdské Arábii, Kuvajtu a Kataru. V Ománu zastává většina muslimů názor, že nikáb není povinností, a nosí ho pouze malé množství žen spíše kvůli svému vyššímu sociálnímu postavení než z náboženského přesvědčení. Šíitské muslimky nenosí nikáb, tudíž není příliš k vidění ani v Bahrajnu. Zato se vzrůstající popularitě těší v Egyptě.