František Novotný (*9. 10. 1835, +12. 8. 1881) se vyučil zedníkem, později kresličem u největší pražské stavební firmy Kruliš. Když měl nastoupit vojenskou službu, jeho otec ho chtěl vyplatit a dvě neprovdané sestry mu začaly vyčítat, že budou zkráceny na věnu. Měl prudkou povahu, s otcem se pohádal a na truc na vojnu nastoupil. Jako četnický strážmistr byl odvelen do Hořovic, kde se seznámil s Annou Hölzlovou (*12. 2. 1831 v Žebráku, + 4. 1. 1904 v Praze). Do Anny se bláznivě zamiloval a při vlastenecké slavnosti na zřícenině hradu Valdeku 3. 8. 1862 ji požádal o ruku. Proto největší dům, který později postavil na Vinohradech a který byl jeho pýchou, pojmenoval Valdek. Aby se mohl oženit, musel se nejdříve dostat z vojny. Simuloval zranění kolena tak zdařile, že byl po „neúspěšném“ léčení propuštěn dokonce s doživotní penzí 5 zlatých. Oženil se 27. 1. 1863 v Hořovicích přes protesty svého otce, který ho vydědil. Po propuštění z vojny se vrátil ke stavební firmě Kruliš. Brzy se stal stavbyvedoucím na velkých stavbách, v roce 1866 v Jablonci, pak v Praze. Rodina usilovně šetřila a zanedlouho se mohl osamostatnit, manželka mu vedla účetnictví. Stavěl mnoho činžovních domů na Vinohradech. Do Valdeku, velkého dvouroháku proti kostelu Sv. Ludmily, se s rodinou přestěhoval a později jej dal věnem své jediné dceři Haně, která ho v roce 1929 nechala kompletně přestavět. Finančně přispíval na stavbu Národního divadla a když se 12. srpna 1881 dozvěděl, že Národní divadlo hoří, ranila ho mrtvice a 16. 8. zemřel.