Hlavní podíl na sochařské výpravě fasád lze připsat mimo jiné Antonínu Wagnerovi, který byl v Praze provázen trvalou přízní soutěžních porot stejně jako trvalou nepřízní veřejné kritiky, která mu většinou vyčítala "neslovanskou" tvrdost a nedostatek noblesy. Zdá se však, že tyto vlastnosti právě nebránily kongeniálnímu spojení se Schulzovou rovněž poněkud stroze traktovanou architekturou. Na rampě muzea, jež posléze nahradila původně zamýšlený pomník sv. Václava vytvořil fontánu, v jejímž středu trůní monumentální Čechie, doprovázena mužskou personifikací Labe a Vltavou v podobě ženského aktu.