Kamenné sochy i pouhé jejich zlomky z období vlády krále Jana Lucemburského (1311-1346) se v českých zemích dochovaly velmi vzácně. Platí to i o této ženské hlavě, která patří k nejcennějším objevům poslední doby z depozitáře Lapidária Národního muzea. Základem je ze tří stran pečlivě opracovaný blok kamene zezadu hruběji přitesaný zubákem pro vsazení do stěny. Sloužil jako koncový článek v interiéru gotické architektury kostela či kláštera. Buďto to byla konzola přípory, tedy článek kryjící klenební žebra svedená do zdi. Nebo sloužila jako konzola, zdobící výklenek ve stěně, mezi dvěma oblouky arkády či sedile. Tvář mladé ženy se štěrbinovýma očima a plachým úsměvem je blokovitá, nemá dosud subtilní tvary a lehkost madon karlovské doby. Obličej i krk lemuje vrapovaná rouška, jako nosily na hlavě vdané ženy či řeholnice. V tomto období a v chrámové architektuře se zobrazovaly především Panny Marie, jiné světice či královny. Profil oblounků a výžlabků nad její hlavou lze porovnat s architektonickými články z klášterů na Zbraslavi a na Sázavě.